12.6.2012 vyšel v MFD můj sloupek se shora uvedeným názvem. Na něj mi přišla celá řada reakcí, a jednu z nich bych zde rád prezentoval...
Tady je můj původní text :
Národní parky jsou už podle jména, ale i podle zákona celonárodní odborné instituce. Přesto se v případě Šumavy neustále traduje mylný dojem, že národní park je politický pašalik, který se přiděluje zasloužilým členům strany, která je zrovna u moci. Představme si takovouto scénu: Za ředitelem Národního divadla přichází skupina klavírních virtuosů a muzikologů z celého světa.
„Pane řediteli, chceme se zeptat, co se stalo s historicky cenným klavírem z osmnáctého století?”
„Jaký klavír ?” odvětí ředitel. „Nezlobte se, ale já nevím, co to je. Tomu nerozumím, na to mám lidi, víte. Ach tak, vy myslíte tamto. Tak to jsem nechal rozbít sekerou a spálit v kotli. Řekli mi, že je napadený červotočem!”
„No počkejte, přece jste ho nenechal kvůli tomu zničit, takovou kulturní památku?!”
„Podívejte, tomu já nerozumím. Na to mám experty a ti řekli, že je napadený, tak jsem ho nechal zlikvidovat. Ale nebojte se, kovové součásti jsme odevzdali do recyklovatelného odpadu, peníze za to jsme použili na zvelebení naší zlaté kapličky. Tady náš skladník Josef Malina odhalil, že je klavír napaden, a upozornil mne, že jestli nezasáhneme, napadne červotoč další hudební nástroje. Především ty dřevěné, ale později možná i jiné. Tak jsem klavír nechal spálit. Teď už tady neobtěžujte, nebo vás nechám vyvést ochrankou.
Stejně si uklízečky stěžovaly, že jste se dole nepřezuli a že máte dlouhé vlasy...”
„Ale my tady máme celou řadu posudků, že se jednalo o historicky cenný, naprosto unikátní kus. Tady je vyjádření mezinárodní unie klavírních mistrů ...”
Ředitel bere do ruky papír a pak ho bez zájmu odloží. „Víte, tahle vyjádření mě docela málo zajímají, jednak tomu vůbec nerozumím a jednak tedy tihleti majstři nemají zodpovědnost za sklad nástrojů, jako ji mám já. Já vám říkám, já toho červotoče dostanu!”
Podobně probíhá debata mezi vědci, mezinárodními institucemi a ředitelem Národního parku Šumava. Ten trvá na tom, že problematice kůrovce nerozumí, že má na to experty, ale že bude klidně porušovat zákony, jen když toho kůrovce dostane. Že při té příležitosti zničí vzácnou šumavskou přírodu, ho ani dost málo nezajímá. A právě proto byla loni na Šumavě blokáda kvůli snaze zabránit velkoplošnému drancování pod záminkou hubení kůrovce. Smrk a kůrovec tady byli mnoho milionů let předtím, než se na planetě objevil první člověk. A budou tady i po tom, co poslední člověk vyhyne. A proto se před kůrovcem i smrkem skláním s pokorou. Souboj tohoto Davida a Goliáše nepatří do lidských dějin. Je to kapitola z dějin přírody, z dějin Země, které zatím známe tak málo, jak žáci první třídy integrál. Jde jenom o to, abychom na malém, malinkatém kousku republiky ponechali přírodní procesy běžet. Poznání, které nám to přinese, je tisíckrát cennější než všechno dřevo, které na Šumavě stojí a leží.
Na to mi přišla tato rekace :
Dobrý den pane Vlašíne,
hned na začátek, bych chtěla podotknout, že nejsem člověk, který se snadno rozzlobí, ale včera po přečtení vašeho "článku" v novinách jsem nevěděla jestli se mám smát, nebo brečet...
Je sice krásné, že nechcete aby lidé zničili "krásnou vzácnou šumavskou přírodu," ale je třeba se nejdříve zamyslet nad tím, co se tam vlastně chrání a proč? Vždyť ty smrky co tam rostou nejsou ani původně z Česka, ale jedná se o smrky z Rakouska uměle vysázené do monokultur. Tyto smrkové monokultury rozhodně nelze zahrnout do "kapitoly dějin přírody," neboť v přírodě, jako takové, by se nikdy nestalo, aby byl smrk na území čtyř vegetačních stupňů převážně jako monokultura! A pokud v tomto "malinkatém kousku republiky ponecháme přírodní procesy běžet" může se taky klidně stát, že přijdeme i o více lesu, než jenom Šumavu.
Navíc stromy na Šumavě se v současné době převážně odkorňují (na stojato). Tím se zabrání šíření kůrovce a vzniknou lepší podmínky pro nový (doufejme, že ne čistě smrkový) porost.
Příště si, prosím, nejdříve ujasněte fakta a pak publikujte...
(autorka textu souhlasí s publikováním, ale nechce být jmenována)
Na to jsem reagoval následujícím textem:
Vážená paní
Jsem rád, že vás můj sloupek zaujal, byť , bohužel, negativně. Problém našeho nedorozumění asi spočívá v tom, že jste na Šumavě nikdy nebyla a čerpáte všechny informace z tisku. Není to vaše vina, ale pokud byste se tam podívala, zjistila byste , že NP Šumava se skládá z velmi pestré mozaiky. V té nižší části je skutečně území pokryto poměrně rozsáhlými smrkovými monokulturami a kácení v nich jsem nikdy nezpochybňoval ( naopak, několikrát jsem park vyzýval, aby v okrajových částech parku zasahoval proti kůrovci ještě víc). V oblasti kolem 1 100m n. m. a výš byla společenstva horských smrčin, podmáčených smrčin a rašelinných smrčin ještě před příchodem člověka a jsou tam dodnes. Tyto přirozené ekosystémy jsou tvořeny 98 % smrku, což je situace, která je dána tím, že jiný druh stromu tyto extrémně tvrdé klimatické podmínky nevydrží. Podobné porosty jsou například ve Skandinávii. Pokud by se splnilo vaše přání, aby tam vznikl „doufejme, že ne čistě smrkový“ porost, stalo by se to nejhorší, co se může stát. Přirozené smrčiny by byly nahrazeny něčím zcela umělým, co tam nemá co dělat.
Váše informace o převážném odkornění nastojato jsou naprosto mylné, sama správa parku udává, že odkorňování nastojato tvoří asi 5% zásahů a kvůli nedostatku peněz, budou muset ustoupit i od toho. Pokud jde o původ smrku v horských smrčinách, ale i v níže položených lesích, tak se uplatňuje to, co říkal neblahé paměti nacistický ideolog Gebls: stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Nikdy nikým nedoložené tvrzení o nepůvodnosti smrků ( stejně jako to, že kůrovec uletí i dvacet kilometrů) jsou záměrně šířené lži. Naopak genetické analýzy ukazují, že v horských smrčinách je smrk úplně původní, v těch níže položených asi 95 % původní. Pokud vám to někdo tvrdí něco jiného , tak ho požádejte, ať vám to nějak doloží. A pokud to chcete tvrdit mně, tak mi to prosím doložte. Tedy jak vy sama říkáte - nejdříve ujasněte fakta.
S pozdravem
M. Vlašín
