Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Divočina

24. 11. 2014 16:30:12
V roce 2009 přijal Evropský parlament rezoluci o Evropské divočině (Wilderness in Europe), ve které jsou vyzdviženy ekonomické, kulturní a environmentální přínosy divočiny pro společnost. Co to vlastně ale ta divočina je? No, s tím si Evropský parlament nevěděl tak úplně rady a požádal Evropskou komisi o její jasnou a relevantní definici.

Ale definovat divočinu není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Jednodušší to měli Američané, kteří při kolonizaci kontinentu viděli docela jasný rozdíl mezi „civilizovanou“, to jest osadníky zabranou krajinou a okolním zbytkem, který nazvaly „wilderness“ (divočina). Proto také americký zákon o ochraně divočiny (US Wilderness Act) určuje divočinu jako rozsáhlou oblast bez lidského osídlení nebo znatelného lidského vlivu. Taková území bychom v Evropě našli snad pouze ve Skandinávii nebo na Islandu, a tak je třeba koncept divočiny poněkud upravit .Definice divočiny v Evropě proto vypadá takto : „Divočina je oblast ovládaná přírodními procesy. Sestává z původních biotopů a druhů a je dostatečně velká pro efektivní, ekologické fungování přírodních procesů. Území divočiny je téměř či úplně nedotčeno, není narušováno lidskou činností, není osídleno, je bez infrastruktury a nenese známky očividného narušení. Území divočiny by měla být pod dohledem a chráněna tak, aby se zachoval jejich přirozený stav.“(A Working Definition of European Wilderness and Wild Areas 25/10/2012 )

Mezinárodně uznávaná Unie pro ochrany přírody a přírodních zdrojů (IUCN) zahrnuje divočinu do chráněných území kategorie I a dává v nich možnost lidských zásahů pouze pro zachování přírodních podmínek. Toho využívají například ve Švýcarském národním parku, kde přemnožená stáda jelenu likvidují alpskou květenu, a je proto dovoleno je střílet. Žádné jiné zásahy nejsou v tomto parku povoleny, takže i požár způsobený bleskem hasili Švýcaři až na hranicích parku.
Švýcarský národní park je však ve středoevropském kontextu výjimka, protože je zařazen do kategorie I, zatímco většina ostatních národních parků paří do kategorie II. V těchto územích se projevuje neoddiskutovatelný vliv minulé činnosti člověka, který mnohde přetrvává ve formě nepůvodních druhů. Proto naše národní parky bojují proti zavlečeným dřevinám jakými jsou akát (Podyjí) nebo vejmutovka (České Švýcarsko). Náš nejstarší národní park Krkonoše zase zápasí s masivní zástavbou a přetlakem návštěvnosti. Největší národní park v ČR – Šumava – byl paradoxně díky železné oponě od cizorodých elementů i drastické rekreace relativně uchráněn. Tvrdilo se, že do šumavského parku byly masově vneseny nepůvodní smrky z Alp, ale tyto informace byly nově vyvráceny genetickými analýzami, které prokázaly méně než pět procent nepůvodních smrků. Potíž je v tom, že značná část území je zamořena smrkem, který je sice ze Šumavy, ale byl vysazen tam, kde být vůbec neměl. Pouze v centrální části Šumavy jsou přirozeného horské smrčiny, které splňují definici divočiny, a měly by být ponechány vlastnímu vývoji, ať se nám ten vývoj líbí nebo ne. Bohužel proti tomu se objevil (dle mého názoru uměle vyvolaný) odpor.

K čemu nám může být dobré pozorovat přírodu, která se nerušeně a bez zásahů člověka vyvíjí? Především se můžeme hodně dozvědět. Ve střední Evropě, kde má člověk většinu ekosystému pod kontrolou, anebo je alespoň velmi silně ovlivňuje, chybí jakýkoliv etalon člověkem neovlivňované přírody. Ano, můžeme spekulovat o tom, že neovlivňovaná příroda neexistuje, že z krajiny vymizeli pratuři a zubři, a jen pomalu se sem vrací rysové, vlci a medvědí. Ale pořád je tady možnost nechat podstatnou část tohoto území bez zásahu. Druhý důvod ponechání divočiny je její přímý vliv na člověka. Peter Singer ve své publikaci o etice říká: „Divoká příroda je pro mnohé lidi zdrojem těch nejintenzivnější pocitů, které zažíváme při prožívaní něčeho krásného. I lidé, kteří nejsou nábožensky založení, označují podobné zážitky za duchovní.“
Třetím důvodem je i fakt, že přínosy z turistiky (jak ukázala zahraniční studie přímo na příkladu Šumavy) převyšují příjmy, které by přinesl prodej dřeva vykáceného v národním parku.

Sečteno: divočinu potřebujeme a její podpora se nám vyplatí.

Autor: Mojmír Vlašín | pondělí 24.11.2014 16:30 | karma článku: 19.51 | přečteno: 917x

Další články blogera

Mojmír Vlašín

Vyhoď to!

Jedna z běžných floskulí o ochráncích přírody: k smrti rádi sbírají po lese odpadky. Tak jako je údělem datla proťukávat a léčit stromy ....

19.5.2017 v 10:32 | Karma článku: 10.19 | Přečteno: 630 | Diskuse

Mojmír Vlašín

Proč prezident lže?

"Ty tam jsou doby, kdy vyšel článek Miloše Zemana „Prognostika a přestavba“, dnes nám servíruje splašky.

3.3.2017 v 14:58 | Karma článku: 40.68 | Přečteno: 5163 | Diskuse

Mojmír Vlašín

Zemák tříprstý

Opravdu, ani na tisícinu vteřiny, jsem si nemyslel, že by byl Zeman moudrý a rozvážný státník, ale poslední vystoupení v parlamentu překonalo všechno.

22.2.2017 v 15:30 | Karma článku: 28.50 | Přečteno: 1259 | Diskuse

Mojmír Vlašín

Zajímá někoho ochrana přírody?

Bývá zvykem si sem tam kopnout do EU, jak nás omezuje a co nám zase „oni“ vymysleli. V životním prostředí a ochraně přírody jsou ale evropské instituce k nezaplacení.

19.12.2016 v 11:00 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 480 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 192 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 6.70 | Přečteno: 206 | Diskuse

Jan Ferenc

Voda je jen pro někoho

Tancem zhruba ve stovce měst se budou lidé snažit upozornit na nedostatek vody. Nedostatek nikoliv u nás, ale v řadě míst především tzv. třetího světa, kde kvůli němu denně umírají lidé včetně dětí.

21.6.2017 v 16:34 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 398 | Diskuse

Nikola Ptáčková

Rychlá dráha nebude rychle

Tak nám začala oprava Negrelliho viaduktu, paní Müllerová... Jeden by řekl zaplaťbůh, vzhledem k tomu, že viadukt byl uveden do provozu již v roce 1850, ale nešť.

17.6.2017 v 9:31 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 288 | Diskuse

Lucie Hlavinková

Ať žiješ v zajímavých časech!

Existuje prý čínské přísloví, nejhorší kletba, kterou můžete uvrhnout na svoje nepřátele: „Ať žiješ v zajímavých časech!“

15.6.2017 v 14:42 | Karma článku: 14.85 | Přečteno: 525 | Diskuse
Počet článků 254 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1372

Autor je  biolog, který se celou svou profesní dráhu věnuje ochraně přírody a to jak teoreticky (vyučování na dvou univeristách), tak i prakticky (prací v nevládní organizaci Veronica a v komisi životního prostředí města Brna). Ke koníčkům a zálibám patří lehká turistika (spíš vandrování), permakultura a hraní amatérského divadla.

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.