Deset  lží o Národním parku Šumava

Správa Národního parku Šumva, dřevokmotři a developeři šíří společně celou řadu účelových lží. Pojďme se na ně podívat.

Lež č. 1 - a největší: Nově vznikající oblasti Šumavy nazývá ředitel Stráský a jeho náměstek Mánek mrtvým uschlým lesem, zničeným kůrovcem: „Když jdu po Šumavě, tak někdy nevidím žádný zelený strom, a to mě hrozně štve. Všude jsou jen suché stromy,“: uvedl třeba Stráský v článku „Přemluvil mě prezident Klaus“. Soudný člověk, nepostižený zrakovou vadou, ale musí vidět, že se mezi suchými stromy rodí nový les.
Lež č. 2: Vedení parku o svém „mrtvém lese“ tvrdí, že negativně zasahuje do života tetřevů a naznačuje, že se těmto chráněným ptákům v rodícím se novém lese lépe nedaří: “Pokud odumře stromové patro, změní se teplotní a vlhkostní podmínky, s těmi mizí mšice, následně mravenci a ve finále to má negativní dopad na tetřeva,": tvrdí náměstek Mánek v komentáři ke studii, která to údajně dokazuje. Viz.: Tetřev hlušec a jeho realita v v NPŠ.
Ve skutečnosti je tomu naopak. Dokázali to němečtí vědci na přednášce 7.12. 2011 na České zemědělské univerzitě v Praze. Viz: video.czu.cz/FLD/svoboda/.
Lež č. 3: Stráský chce na Šumavě megalomansky rozšiřovat síť turistických stezek a to i na územích spadajících do evropského systému ochrany Natura 2000, a opustit tak evropský standard národních parků. V prvním svém návrhu dokonce usiloval o 94 nových úseků v délce téměř 140 kilometrů. Protože u českých odborníků neuspěl, nechal opatřit kontroverzní studii, která údajně dokazuje, že tetřevům turistický ruch nevadí. "Při výzkumu jsme sledovali mj. vzdálenosti výskytu tetřeva od turistických stezek. Ve čtyřiceti procentech případů se tetřev vyskytoval blíže než tři sta metrů od trasy, výletníci ho tedy mohli běžně spatřit. Tetřeva neplašili, což vyplývá z toho, že se na tato místa znovu vracel,“: vyjádřil se ke studii Stráského náměstek Mánek v článku: Turisté chráněného tetřeva na Šumavě neohrožují. Mohli by se vydat na nové stezky.
Na studii reagoval Jörg Müller, vedoucí výzkumu a dokumentace správy Bavorského lesa:. „Na základě více než 2200 dokladů o výskytu tetřeva bylo možné prokázat, že tlak turismu vede k vytlačování ptáků z příhodných stanovišť." Studie bavorského parku rovněž prokazuje vyšší stresové zatížení při intenzivní těžbě dřeva.
Lež č 4: Ředitel instituce, která má ze zákona mimo jiné provádět ekologickou výchovu, dehonestuje parková informační centra. V článku Konec kůrovcového experimentu na Šumavě? Stráský uvádí: „Informační centra budou pro školy asi nejzajímavější. Radost z nich však nemám. Ekologové totiž v těchto centrech naši mládež vyučují jen zelenou ideologii. 
Ve skutečnosti informační střediska pouze informují o všeobecně známých přírodních pochodech a se šířením zelené ideologie mají společné asi tolik, co centra sociálních služeb se sociálně demokratickou teorií. Sami se snadno přesvědčíte na: http://www.npsumava.cz/cz/1091/sekce/informacni-strediska/
Lež č. 5: „Soud v Plzni konstatoval, že blokáda byla nelegální, Hnutí Duha musí skončit s blokádou a na Šumavě se může kácet.“ (mluvčí NPŠ Pechoušek)
Pravda je právě opačná: Na základě rozsudku Plzeňského soudu už je jasné, že zásah policie na Ptačím potoce na Šumavě, prováděný na žádost Stráského, byl nelegální.  Prezidium PČR sice podalo kasační stížnost, ale ta nemá odkladný účinek. Rozhodnutí soudu je tedy platné a pravomocné. Viz: http://issuu.com/hnuti_duha/docs/rozhodnuti_ks_plzen_57a66-2011
Duha podle Stráského organizovala blokádu, i když jí to soud zakázal: „Pokud někdo bude ohrožovat vlastní bezpečnost v označeném prostoru, zavoláme policii, aby zjednala pořádek. Metody Hnutí Duha jsou nepřípustné a my se jim musíme bránit.“: z článku Ráno se vrátíme, vzkazují aktivisté blokující kácení.
Ve skutečnosti Hnutí Duha dodrželo předběžné opatření soudu a od okamžiku doručení začalo blokádu organizovat neformální seskupení občanů, v dané chvíli ho vedli J. Piňos a M. Vlašín.
Lež č. 6: Stráský tvrdil, že pro zásahy nepotřebuje výjimku: „Musíme se zamyslet nad krizovým plánem, který po určitou dobu a na určitých místech nebude vůbec brát vážně zákon o ochraně přírody a bude vycházet z lesního zákona a z obrany proti kůrovci, která je obsažena v lesním zákoně.“ z článku „Kůrovec je milé zvířátko, ale už nám nesmí škodit“ Právo, 15. 2. 2011.
Ve skutečnosti výjimky potřeboval, ale neměl. V závěrečném stanovisku to uvádí Veřejný ochránce práv:„Správa NP a CHKO Šumava nedisponovala v době kácení kůrovcem
napadených stromů souhlasem k zásahům proti škůdcům, podle kterého bylo možno v lokalitě Na Ztraceném postupovat. Správa NP a CHKO Šumava nedisponovala v rozhodné době ani dalšími výjimkami ze zakázaných činností v národních parcích dle zákona o ochraně přírody a krajiny“. 
Lež č. 7:  Vedení NPŠ se snaží namluvit veřejnosti, že je lokalita Na Ztraceném nevýznamná: „Oblast Na ztraceném, kterou blokáda sveřepě nazývá Ptačí potok, je nepůvodní bezcenný hospodářský les“: tvrdil Mánek. Viz: http://www.npsumava.cz/cz/5654/8616/clanek/
Podle biomonitoringu, který prováděla sama Správa  NP Šumava nemůže jít jen o umělou výsadbu a les je převážně přirozený. Viz: http://ekolist.cz/cz/ekolist/mesicni-souhrn/pavel-hubeny-a-pavla-cizkova-lesy-na-ptacim-potoce-jedny-z-mnoha-na-sumave. „Lokalita Na Ztraceném je součástí území Natura 2000. Tato oblast třtinových, rašelinných a podmáčených smrčin je preferovaným stanovištěm, mimo jiných druhů, také tetřeva hlušce. Kácení stromů může ovlivnit biotopy těchto druhů. Ke kácení stromů v této oblasti je proto nutné písemné stanovisko orgánu ochrany přírody, zda plánované činnosti mohou samostatně či ve spojení s jinými záměry i koncepty mít vliv na předmět ochrany Natura 2000. Takovýmto stanoviskem Správa NP a CHKO Šumava v době kácení stromů v lokalitě Na Ztraceném nedisponovala.“ Viz: stanovisko ombudsmana.
Lež č. 8: „Situaci na Šumavě už v roce 2002 zhodnotili komisaři Světového svazu ochrany přírody IUCN. V jejich zprávě mimo jiné stojí, že se jedná o nepůvodní, nestabilní, stejnověké smrčiny, kde budou hrozit kůrovcové kalamity. Bude hrozit rozpad vysokohorského lesa, bude hrozit masivní nálet kůrovců do okolních lesů," tvrdil starosta Modravy Schubert v článku:  Aktivistům vadí víc Stráský, než kůrovec.
Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Studie IUCN konstatovala, že je třeba rozšířit bezzásahové území na 30-40 % do roku 2008. ČR to odsouhlasila, ale dosud nesplnila. Viz: http://www.silvarium.cz/lesnicka-prace-c-05-03/vysledky-a-reakce-na-misi-iucn
 
Lež č. 9: "Šumavu nelze ponechat na pospas kůrovci, jak to činili mí zelení předchůdci. Důsledkem je pouze zničení rozsáhlých ploch šumavských lesů, tedy poškození nejen soukromého, obecního a státního majetku, ale hlavně přírody jako takové," uvedl ve svém prohlášení ministr Chalupa na adresu bývalého ministra Bursíka na http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=708979
 Ve skutečnosti dal soud za pravdu exministru Bursíkovi: "Městský soud v Praze zamítl žalobu šumavských obcí na někdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka. Obce po soudu chtěly, aby zrušil Bursíkovo rozhodnutí, jímž ministerstvo ponechalo část Národního parku Šumava bez zásahu člověka proti kůrovci."
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/170944-ve-sporu-o-sumavu-dal-soud-za-pravdu-exministru-bursikovi/
Lež č. 10: Stráský klamal veřejnost, aby tak zdůvodnil používání jedovatého Vaztaku v NPŠ: „Chemický prostředek Vaztak je nejvíce šetrný vůči všem ostatním druhům v přírodě a je nejintenzivněji zaměřen na kůrovce“, uvedl na Radiožurnálu.
Experti Výzkumného ústavu lesního hospodářství ve svém posudku uvedli: :… účinek po zásahu je přímo drastický a zahubil mnohem více jedinců dalších druhů hmyzu, než lýkožroutů. Podle studie španělských expertů v oblasti pokusu s touto chemikálií umíral v průměru trojnásobný počet (až 80 procent) mláďat sýkorky modřinky, která se živí hmyzem, než normálně. Obecně je známé, že Vaztak zabíjí i přirozené nepřátele kůrovce jako jsou střevlíci, lumčíci, pestrokrovečníci a další druhy hubící kůrovce.

Jako tiskový mluvčí loňské nenásilné blokády k tomu mohu dodat jen toto : Jan Stráský přestupuje vědomě zákon, veřejně se k tomu přiznává a je v této souvislosti stíhán policií. Všechny instituce, které bylo možno v této věci kontaktovat (ČIŽP, MŽP, Ombudsman, policie, soudy různých stupňů, Evropská komise atd.) se v různé míře od počínání ředitele distancovaly. Pokud tento kriminálník dále pokračuje v porušovaní zákona, není již na aktivistech, aby mu v tom bránili. Je na orgánech činných v trestním řízení, aby ho polapili a vsadili za mříže a aby škodlivou činnost zastavili. Příslušné podněty, se všemi potřebným podklady, jsme již příslušným institucím poskytli.