Po internetu se šíří fotografie různých ukrutností páchaných stoupenci islamismu. Nejsou o nic drastičtější než podobné snímky z nacistického koncentráku v Osvětimi, z ruského masakru v Katyni nebo z jugoslávské Srebrenice
A přece je tu jeden rozdíl. Zatímco Hitler, Stalin a Miloševič se snažili všechna tato zvěrstva co nejpečlivěji ututlat nebo hodit na někoho jiného, stoupenci IS se tím naopak chlubí, předhánějí se, co ještě hroznějšího jsou schopni nafotit. IS ovšem neznamená ani Islámský a už vůbec ne Stát. IS spíš znamená „islamistická sebranka“, a ti, kteří jejich videa a fotky šíří, jim vydatně pomáhají. Proč? Stoupenci islamismu právě chtějí, aby je nenáviděl celý svět. Je to teroristické hnutí, které si vzalo islám jako rukojmí a Korán jako štít. Většina obětí islamistů jsou ale věřící muslimové, a tak lze jen těžko uvěřit, že chtějí bránit náboženství proti bezvěrcům. Tvrdí, že jejich svatou povinností je zabíjet bezvěrce. Ale korán takové jednání schvaluje stejně tak málo jako Bible. Nevěříte? Tak si přečtěte ve Starém zákoně o tom, jak Mojžíš sestoupil z hory a se svými věrnými pobil v táboře všechny, kteří se modlili „k zlatému teleti“. Není to snad výzva pro křesťany, aby pobíjeli hinduisty, kteří uctívají posvátnou krávu? Samozřejmě, že není! Také výzva z deváté súry Koránu: „zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete“ není výzvou k terorismu.
Také ničení památek v syrské Palmýře a kdekoliv ve světě nemá co do činění s likvidací neislámských náboženských symbolů. Je to vzkaz euroamerické civilizaci – podívejte, čeho jsme schopni. A vědí, že světové agentury a sociální sítě budou poslušně zveřejňovat všechny sekvence s výbuchy památek starověké civilizace. Nepotřebují vlastní zpravodajské kanály, obstarávají si propagaci takto.
Evropané jsou citliví na ničení památek, zejména těch, které připomínají kolébku evropské civilizace. Nezpochybňuji hodnotu zničených staveb, ale troufám si říci, že v současné chvíli přicházíme i o něco důležitějšího a cennějšího. A nikoho to moc nezajímá. V Indonésii, největší muslimské zemi na světě, dochází k obrovskému ničení posledních zbytků tropických pralesů. Tyto pralesy ovšem nezapalují místní umírnění muslimové, aby se nám pomstili, nebo aby ukázali, čeho jsou schopni. Ty lesy zapalujeme vlastně my sami, my Evropané. Chceme ušetřit a kupujeme stovky tun palmového oleje, na kterých bohatnou nadnárodní korporace a chudnou místní obyvatelé.
Ustrneme se nad prchajícími Syřany, možná i pochopíme, proč utíkají obyvatelé Afganistanu, ale pozastavíme se nad osudem orangutanů, našich nejbližších příbuzných, kteří nemají kam utéct? Nepozastavíme! Levnější sušenky či nutela jsou důležitější než nějaká prašivá opice! Nebo ne?
Ale vždyť nejde zdaleka jen o orangutany, ničení deštných lesů má vliv na na prohlubující se klimatický rozvrat. Jsme schopni přijmout vlastní zodpovědnost ? A nebo je důvtipnější si myslet, že globální klimatické změny si vymysleli ekologičtí alarmisti. A nebo, že by za to přeci jenom mohli ti mohamedáni ?
Domnívám se, že Evropa má právo zasáhnout v Sýrii ve jménu uprchlíků, a taky ve jménu svém, protože teroristé jí vyhlásili válku. Ale neměli bychom se z případného vítězství radovat tak, jako se chirurg neraduje, když vyřízne nekrotickou tkáň. Ta ale není jeho nepřítel, je to jen problém, který je třeba odstranit. A podívat se po příčinách.
--
