Přehrady ano či ne?

Podle definice Světové komise pro přehrady (WCD) má přehrada výšku hráze alespoň  15 metrů od základů. Přehrady, které jsou vysoké mezi 5 a 15 metry, ale mají objem nádrže větší než 3 miliony m3 jsou též klasifikovány jako velké přehrady.V roce 1918 měla dnešní ČR 17 velkých přehrad s celkovým objemem 0,75 miliónů m3, zatímco v roce 1989 už zde bylo 180 nádrží s kombinovaným objemem 4.770 miliónů m3. Během téhož období se snížil počet malých nádrží (rybných jezírek, rybníků, jezer v zákrutech řek, apod.) na 20 %. Podobný trend je v regulaci řek. Zatímco v roce 1918 bylo regulováno pouhých 30 %  říčních toků, v roce 1990 to bylo už přibližně 90%. Celková délka vodních toků a řek se v průběhu dvacátého století zkrátila zhruba o třetinu. Z těchto čísel vyplývá, že říční siť proděla v průběhu století obrovské změny od převážně přírodního systému k převážně technickému systému. Neregulované řeky byly v 19 století běžnou věcí a dnes jsou raritou, kterou je třeba hájit. A to nejen z památkových nebo ochranářských důvodů. Odtokový režim z plochy velkých povodí, který není ovlivněný přehradami je v podmínkách ČR spíše  výjimkou a povodí řeky Moravy je v tomto smyslu na čestném místě. Přesto se stále objevují snahy o stavby dalších přehrad ( Nové Heřmínovi,  Mělčany) a velkých poldrů ( Teplice na řece Bečvě) a také  snahy zajistit „profily“ tj. místa pro možnou stavbu přehrad v budoucnosti v počtu 100 až 400 různě velkých lokalit.

V roce 1998 byla poehrada Saint-Etiene-du-Vigan na horní Loáoe odstranina prumyslovou výbušninou, a to z ekologických duvodu. Poedevším, aby se umožnil tah lososa. archiv

Klasické důvody pro stavbu přehrad jsou tyto : závlahy, pitná voda, protipovodňová ochrana, vodní energie, rekreace, rybářství ?Pokud jde o závlahy, byl tento důvod velmi moderní v době, kdy  se usilovalo o takzvanou soběstačnost ve výrobě  potravin a chystali se gigantické závlahy po sovětském vzoru. Dnes je zřejmé že je lépe pěstovat takové plodiny, které závlahy nepotřebují. Do toho se samozřejmě nepočítají závlahy skleníků. To jsou ovšem objemy vody, které nevyvolávají potřebu stavby přehrad.

Pitná voda byla vždy mezi předními důvody stavba přehrad a některé z nich tuto úlohu jistě splnili a plní. Ukazuje se, že kvalitnější a bezpečnější zásoby pitné vody se nacházejí v přírodních zvodních (podzemních prostor s velkou zásobou vody), a především tyto je třeba ochraňovat. Záměr staveb přehrad jak pak často v přímém rozporu s takovou ochranou. Také je třeba preferovat diverzifikaci zdrojů pitné vody a zajistit více menších místních zdrojů pro lokální využití. Není příliš strategické a ekonomické vybudovat jeden velký zdroj pitné vody a odtud vodu dopravovat uživatelům na obrovské vzdálenosti.Protipovodňová ochrana pak pracuje s faktorem strachu a ti co rozhodují často se přikloní k přehradě, jen aby  zajistil bezpečí proti povodním. Ukazuje se, že  přehrady protipovodňovou funkci neplní a ani plnit nemohou. Mnohde lépe fungují poldry a nebo nejlépe možnosti přirozených rozlivů vody  v nivě. Vlastně jde o negativní přehrady, lidská sídla se chrání hrází a voda se rozlévá všude kolem. Pokud jde o vodní energii tak stavbě přehrad nahrává ten nesporný fakt, že vodní energie je obnovitelný zdroj. Poněkud se však opomíjí fakt, že vodní energii lze v elektřinu přeměňovat i bez přehrad.

Pokud jde o rekreaci a rybářství, tam jde vždy o nahrazení staršího stavu (tj. rekreace a chytání ryb podél řeky) stavem novým koupání a rybolov na nádrži.

 

 

 

Občan, v jehož jménu se mají stavět další a další přehrady je často překvapen, jak se důvod pro stavbu určité přehrady v čase opakovaně  mění. Tu je to proti záplavám, později kvůli závlahám, jindy kvůli pitné vodě a rekreaci. Často jsou některé údajné funkce zcela neslučitelné (například rekreace a pitná voda) a přesto se současně používají jako beranidlo pro proražení odporu občanů ke stavbě dalších přehrad. Často jako sláma z bot čouhá  z úmyslu stavět přehrady jiný důvod. Například mít pocit, že ovládáme řeku . O tom svědčí výrazy vodařské novořeči: vodohospodářský uzel, manipulační řád atd. Někdy jde o to, utratit peníze daňových poplatníků a vydělat peníze na velké stavbě. Technici a inženýři měli vždy k politikům blíže, hovořili řečí čísel, sice často vymyšlených, zatím co biologové mumlali latinské názvy jakých si neznámých organizmů. Proto tak často politici spíše uvěří technikovi hochštaplerovi spíše než serióznímu přírodovědci. Toto ovšem není kritika vodohospodářů, ale kritika přírodovědců.

 

 

Proč proti nim biologové a environmentalisti  tak brojí? Přehrady, jako velké stavby způsobují narušení říčního kontinua, to znamená nejen, že jde o překážku v přirozené migraci ryb a jiných vodních živočichů, ale přetrhává se i údolní niva jako významný migrační koridor pro suchozemské živočichy. Z hlediska odtoku vody z povodí dochází k vážnému narušení přirozeného odtokového režimu z krajiny, změně odtoku povodní (včetně těch malých) a k významnému zásahu do splaveninového režimu. Před hrází dochází  k ukládání plavenin a živin, dochází ke změně teplotního režimu vody v tocích pod přehradou a u přehrad s vodní elektrárnou se negativně projevuje  nárazový režim vypouštění vody.

 

 

Ve světě už se masivně přistupuje kromě stavby přehrad i k bourání. V USA je bouraní přehrad samostatný, rychle se rozvíjející byznys. Tam je situace od českých poměrů poněkud odlišná. Přehrady mají licence na 50  až 99 let a pokud vyprší licence a investor neobhájí její prodloužení, přehrada se zbourá. K bourání se přistupuje z důvodů ochrany proti záplavám, protože se přišlo na to, že povodním nezabraňují, ale je často zhoršují (Missuri), z důvodů rybářských (losos), z důvodů ekologických a náboženských (Glen Canyon).

První zbouraná  přehrada v Evropě  byla  ve Francii. V roce 1998 byla přehrada Saint-Etiene-du-Vigan na horní Loáře odstraněna průmyslovou výbušninou, a to z ekologických důvodů. Především, aby se umožnil tah lososa. 

 

 

Myslím, že přehrad je v Česku až dost, a že debata  o stavbě dalších by měla začít otázkou zcela legitimní – které zbouráme? Kandidáti jsou, zcela namátkou třeba: Dlouhé Stráně, Nechranice, Nové Mlýny II a III, Štěchovice I a II,Znojmo. Zatím byla  zbourána pouze přehrada  Bílá Desná (1916), a to ještě  účinky povodně, nikoliv záměrně. Myslím, že hned dalším horkým adeptem na zbourání mohou být Novomlýnské nádrže. Leží na soutoku řek Dyje, Jihlavy a Svratky pod Pálavou a jsou typickým dílem normalizačního socialismu. Nejen tím, že stavba začala v roce 1970 a skončila v roce 1989, ale hlavně proto, že  byly postaveny podle chybných předpokladů, v rozporu s názory odborné i laické veřejnosti a celkově špatně. Je to zmetek, tak zjevný, že i ti co se vodního díla pod Palavou zastávají, začínají slovy: „Nemělo se to asi stavět, ale když už to stojí“. Po roce devadesát, kdy veřejnost žádala jejich vypuštění, a tedy zrušení dvou nadrží, se nakonec došlo ke kompromisu. V roce 1995 byla  snížena hladina II a III nádrže o 85 cm. Povodí Moravy ale pohrdá zákony a přesto, že Česká inspekce vydala jasné stanovisko, že hladina musí být ponechána snížená, Povodí Moravy hladinu zdvihlo. Soudy všech stupňů a ombudsman daly za pravdu inspekci, hladina je přesto zvýšená. Pokud nic jiného tak toto je argument přesvědčující jistou část veřejnosti včetně mne, že to vodaři nemyslí s přírodou upřímně .

 

Naopak  vodohospodáři  plánují zaplavení potoka Dědina v lokalitě Mělčany. Podle posudku  z hlediska ochrany evropské soustavy Natura 2000 je třeba lokalitu zachovat. Z hlediska zachování přírodně cenné ichtyofauny není vhodné budování nádrže s trvalým objemem vody a zaplavením vodního toku potoka Dědiny a přilehlé luční nivy. Velmi daleko jsou také plány na stavu přehrady na horní Opavě v lokalitě Nové Heřmínovi, a to přesto, že kvůli ochraně jedné obce (Krnov) se má částečně zničit obec jiná (Nové Heřminovi), což je přinejmenším absurdní. Existují přitom reálné alternativy na ochranu Krnova, mezi nimiž má první místi návrh na zkapacitnění a revitalizaci řeky Opavy v tomto městě, který by též umožnil zpřístupnění poříční zóny lidem a zároveň modernizoval městskou infrastrukturu (staré mosty a nábřeží).

 

 

Není možné říci, že by přehrady byly z principu špatné nebo dobré.  Je ale celkem zřejmé, že ty dobré už byly postaveny a nyní se už plánují většinou ty špatné. Domnívám se, že nejlepší způsob, jak nastolit dohodu je numerus clausus. Čili říci, že stávající počet přehrad v ČR je konečný a směrem nahoru se nebude měnit. Existuje- li někde plán na skutečně potřebnou dobrou přehradu, přehradu kde převažují klady nad zápory, je třeba napřed vyhledat přehradu špatnou a tu zbourat. Bylo by vhodné provést revizi všech stávajících přehrad a zrovna jejich skutečné užitky se slibovanými přínosy, respektive důvody, kvůli kterým byly postaveny.   Metody na to jsou: EIA a Risk assessment a další. Pokud vyjde posouzení kladné – dobře, pokud je záporné, naplánovat dožití a zbourání přehrady v horizontu 20 let. Budou-li ale vodaři plánovat  stále jen nové přehrady, je nutné je odmítat, ať už je nazývají profil, hráz anebo opatření.