Dvě největší pitomosti o volbách

Víte co mají společného pátek třináctého, klepání na dřevo, házení prázdných obálek a kroužkování posledních čtyř na kandidátkách. Jde o pověry, které nemají racionální jádro, ale spousta lidí tomu věří.  

 

Preference

Podle profesora Janoucha, trapně se maskujícího za Cimrmana je to takto : „K parlamentním volbám sestavují politické strany listiny s pořadím svých kandidátů. Podle úspěšnosti té které politické strany se do parlamentu dostane několik prvních kandidátů. Proto jsou první volební místa v kandidátkách rezervována pro předsedy stran, ministry, zkušené poslance a politiky. Volič má však právo toto pořadí změnit. Pokud nějakého kandidáta zakroužkuje alespoň 5 % voličů, dostane se v kandidátce na přední místo a odsune původního majitele o políčko níže. Každý volič má právo zakroužkovat čtyři kandidáty (z téže kandidátní listiny). Kroužkujme tedy systematicky lidi "od spodu". Bude-li nás alespoň 5%, odsuneme z vedení první čtyři politiky.“

 Že je to úplná blbost lze doložit tím, jak pražští voliči chtěli kdysi „odsunout“ neoblíbeného Jančíka z kandidátky ODS . Podařilo se jim ho sice posunout až na dolní konec, ale přece se tam dostal a přece se stal starostou. Strana které si dovolí dát na první místo profláknutého mafioza si zaslouží být nezvolena. Hrátky s kroužky žádné straně (ani jejich kandidátům)neublíží a dokonce se z nich ani nepoučí. Ano, kroužkovat má cenu, ale pozitivně, nikoliv negativně, tj. kroužkovat ty, co máte v oblibě. A volit tu stranu co máte v oblibě.

  Prázdné obálky

Po internetu chodí výzva, aby lidé házeli do bedýnek prázdné obálky, případně obálky se vzkazem: “Nemám koho volit.“ Tak si prý konečně politici z parlamentních stran uvědomí, jak moc je lidé nenávidí.

 Jaká je to pitomost se dá doložit postupem, jak se pracuje s volebními hlasy. Nejprve se zjistí počet platných hlasů celkem za všechny volební kraje. Obálky, ve kterých je „vzkaz“, žádný lístek nebo více lístků se řadí mezi neplatné hlasy. Nikdo, dokonce ani členové té které volební komise, tyto hlasy nezkoumají a neevidují jinak než „neplatné hlasy“.Teprve počet platných hlasů se dělí číslem 200 (to je počtem mandátů = volených poslanců), výsledkem (po zaokrouhlení na jednotky) je republikové mandátové číslo. Republikovým mandátovým číslem se dělí celkový počet platných hlasů, odevzdaných v jednotlivých volebních krajích. Výsledkem (celá část podílu) je počet mandátů, který připadne tomuto volebnímu kraji. V druhém skrutiniu se ještě rozdělují zbytkové mandáty, ale to teď není důležité. Mnohem důležitější je , že vhození neplatného hlasu je z hlediska výsledků voleb i z hlediska vzkazu politikům prakticky shodné, jako k volbám nechodit vůbec. Tímto postupem dává zklamaný volič šanci voličům totalitních a korupcí prorostlých stran, aby svoje zisky ještě zvýšili. A pak se diví.